Školící maraton tady začínáme cítit v kostech nejen my, ale i samotní učitelé. Dnes se k tomu přidala silná bouřka, která nás od 3 hodin od rána ukolébávala ke spánku a zpod moskytiér a dek vypadala velmi romanticky. Nadšení z pravé středoafrické bouřky nás neopustilo ani při snídani, dolovali jsme z pamětí všechny možné písně o dešti a pobavili všechny okolo.
Nicméně při pomyšlení na školící den ve třídách, kde je tma a déšť bubnuje o plechovou středu, nás trošku přešel elán. Den začínal kávou pro učitele, kteří se nakonec všichni ve skoro plném počtu dostavili a pro nás to byl signál, že to co, děláme je pro ně důležité. Byli jsme mile překvapení, že motivace projít si školením SIRIRI je tak velká, že překoná i bouřku. To, co je pro nás zpestřením počasí, je pro Středoafričany dost velkou nepříjemností: pokud člověk zmokne, většinou tady zůstává ve stejném vlhkém oblečení a velmi rychle ho dostihne rýma, chřipka a malárie (kvůli celkově snížené imunitě). Takže i to že přišli – v dešti, v blátu a zimě (včera jsem museli vytáhnout bundy a svetry z kufrů), je projevem obrovské motivace k učení ze strany učitelů, a velkým povzbuzením pro SIRIRI k další práci tady.
Před takovým nesporným důkazem o naší užitečnosti tady jsme nemohli couvnout. Pustili jsme se do práce, i když podmínky nebyly ideální – v mnoha třídách nebylo vidět do zadních lavic a slyšet nebylo skoro ani vlastního slova. Za chvíli se však z každé třídy začal ozývat zpěv, tleskání a smích. Ráno se neslo v duchu her a opakování aktivit z předchozích dnů – přece jen se nemuselo toho tolik objasňovat a školitelé si uchránili hlasivky na další dva dny, které nám tu zbývají. Jak slábl déšť, vracela se do třídy studijní nálada a pracovalo se na metodice čtení a čtení s porozuměním.
Na konci dne byla patrná únava, přece jenom déšť a chladno udělají své, ale čekala nás milá povinnost: jeden z našich středoafrických školitelů, Frédéric, slavil narozeniny. Všechny třídy se sešly na dvorku školy Bakanja a zpívala se zdravice k narozeninám. Frédéric byl překvapený, skromně nám poděkoval za čokoládu, a šlo se domů. Bylo to pěkné zakončení dne.
Když už jsme u našich středoafrických školitelů, je třeba říct, že letošní pokus školit společně se Středoafričany je opravdovým úspěchem. Snad to neříkám předčasně, ale rozdíl práce se třídou ve francouzštině a sangu je znatelný. Pozoruji své loňské «žáky», kteří si procházejí školení znovu, a dochází mi, že úroveň francouzštiny velmi ovlivnila pochopení loňského školení. U těch, kteří mluví bez problémů se metoda pěti principů ujala velmi dobře, ti, co byli méně aktivní a letos přišli s podobnými otázkami jako loni, je vlastně příčinou francouzština. Proto letošní školení probíhající půl na půl francouzsky a v sangu umožňuje zpřístupnit gró metody SIRIRI opravdu všem. I od jednotlivých školitelů mi přicházejí zprávy, že zapojení učitelů do debat a aktivit je větší, pokud se debatuje a pracuje v sangu. Letos je tedy velmi vysoká šance, že se hlavní myšlenky metody Školy hrou podaří předat velmi efektivně. Už teď jsem zvědavá, jak se to projeví v práci učitelů s žáky.
Co je navíc moc hezké pozorovat je spolupráce mezi Středoafrickými školiteli a « našimi » školiteli. Je tu cítit respekt, podpora, sdílení a hlavně jednání rovného s rovným – to je velmi důležité a i to je silným signálem pro účastníky školení, že SIRIRI má v plánu předat metodu a vyškolit místní školitele tak, aby se ta metoda dostala k co nejvíce učitelům. I tímto přístupem si získáváme sympatie a uznání místních učitelů i autorit. Je to radost pozorovat!
PS: Daří se nám dobře, všichni jsme zdraví, bojujeme s komáry (letos jsme tady dříve a tak je tu i více deště a vlhka a tedy i různé bzučící havěti), učíme se sango a prozpěvujeme si místní písničky a všechny vás moc pozdravujeme a těšíme se na vás!