Reklama
 
Blog | SIRIRI

Nejhezčí momenty prvního dne

Představte si školní dvůr, zaplněný dvěma stovkami učitelů širokými úsměvy a rozzářenýma očima. Takhle to vypadalo na školním dvoře včera po prvním dnu školení. Když se k tomu přidaly unavené, ale rozzářené tváře našich i středoafrických školitelů, byl úspěch prvního dne přímo hmatatelný

Kdo si pamatujete naše příhody z loňska, kdy jsme první den strávili diskutováním o pedagogických malbách, o nutnosti učit v sangu, a někdy i malé boje o oslovování se křestními jmény a ne Madame a Monsieur, tak by měl z letoška pocit, že se ocitl úplně někde jinde. Tak se tady taky trošku cítíme, my, kteří jsme tu byli loni.

Letos mi připadl milý úkol doprovázet školitele, podporovat a povzbuzovat je při jejich práci tady, a tak si mohu dovolit trávit čas v každé skupině a pozorovat, jak se z dobrovolníků SIRIRI stávají Ámosové a hlavně to, jak se smývají rozdíly mezi česko-francouzskými školiteli a školiteli ze Středoafrické republiky. Zdá se to až zázračné, ale už včera se ustálila skvělá spolupráce mezi všemi školiteli ve třídách a zároveň se podařilo hned od začátku nastavit skvělou atmosféru mezi učiteli, účastníky školení. Na první dojmy jsem se ptala samotných školitelů a tak vám přináším to nejlepší, co včera školitelé zažili. Přeji Vám pěkné čtení!

Reklama

Skupina 1: Káťa, Vojta, Yves a Frédéric: Otevřenost a radost z metody SIRIRI

Vojta a Kata

Káťa s Vojtou mají zhruba 40 učitelů ve třídě, z nichž si třetina dokončuje studium, aby od září mohla poprvé vstoupit do tříd. Ve třídě panuje velmi otevřená nálada, zvědavost a radost učit se.

Jejich nejhezčím momentem bylo, když padla otázka na smyslupnost metody SIRIRI a jeden ze školitelů, učitel Yves, který zde vyučuje již od roku 1965 a s metodou SIRIRI pracuje již třetím rokem, se chopil slova a popsal svůj strach z této metody, který pociťoval na začátku, pochyby, které byly ještě podpořeny rodiči dětí, kteří se strachovali, že se děti v sangu nebudou dobře učit a že je znevýhodní. Mluvil o tom, když si ty děti zažily úspěch z učení a jak na konci školního roku přišli spokojení rodiče poděkovat Yvesovi za to, že děti čtou a píší.

Pro Vojtu a Káťu je také neuvěřitelným zážitkem i to, že se učitelé hned dali do aktivní spolupráce a hned od začátku se nebojí ptát, říct, že něčemu neporozuměli a požádat o pomoc. Tohle je obrovský posun od loňska, kdy nám trvalo pár dnů než se tato hranice prolomila a začali jsme spolupracovat takto otevřeně. To je paráda!

Skupina 2: Bára, Pierre, Georges, Alexis, Gildas: Vzájemné obohacení

Bara a Pierre 21.8.

Bára s Pierrem včera nasadili rychlé tempo a večer se na misii vraceli utahaní, ale spokojení – a se spoustou písniček v hlavě. Kromě hlava-ramena-kolena-palce v africkém rytmu, kterým nás dnes nakazili a všem tato písnička zní v hlavě už od rána, přišli s novou písní: Bolí nás záda (jak příznačné!). Pokusíme se tuto píseň nacvičit kolektivně a stejně jako vloni si ji zazpívat a zatancovat poslední den všichni společně – držte nám palce, ať to v těch 240 zvládneme! (Ten zmiňovaný tanec spočívá v držení se zády a hýbáním rameny, takže to zvládneme i po těch 6ti dnech školení v kuse!)

Všechny tyto nápady vzešly od Tonyho Bertranda, učitele, který na školení přijel až z Bangui a který Báře a Pierrovi nabídl, že se na něho mohou spolehnout se všemi hrami na aktivizaci skupiny. Sám je hned od rána organizoval. I tohle smývá to rozdělenížškolitelé ze SIRIRI sem přijeli učit – učíme se tady všichni od sebe navzájem a to je přesně to, čeho jsme letos chtěli dosáhnout. Skvělé!

Skupina 3: Janča K., Adriana, Eloge a Bernard: Chvilka vděčnosti a úlevy

Janka Ata

Tato skupina vyfasovala největší třídu, což se na první pohled může zdát jako výhoda: sama jsem ji měla loni a tak vím, že  učitelé, kteří sedí na konci třídy, tam mají nedýchatelno, z té dálky na tabuli nic nevidí a je tam i špatně slyšet. Při 45 lidech ve skupině se potom těžko všichni zapojují. My jsme si loni zažili o 10 až 15 lidí méně ve třídách a letošek je velkou výzvou. Zároveň je tato třída třídou Bernarda, který tam přes rok učí. Holky si zažily hezkou chvilku, když řekly Bernardovi, že budou učit v jeho třídě a on byl velmi dojatý z toho, že to holky takto pojaly: budeme ve TVÉ třídě, Bernarde. Měl slzy v očích a i my jsme při večerním briefingu byli dojatí.

Na konci dne se holky ptaly, jak se vydařil den a jestli se z těch učitelů ještě někdo zítra vrátí (bály se toho velkého počtu ve třídě, který by mohl zkomplikovat dobré přijetí metody SIRIRI). Na tu otázku se zvedl les rukou s palcem nahoru. Zítra přijdou všichni. Uf!

Skupina 4: Anička, Thameur, Jean-Bruno, Antoine: Hraní a učení jde dohromady – aha moment

Tham a Anicka

Anička a Thameur měli možnost zažít ten moment, kdy učitelům ze SAR došlo, že při hře se dá opravdu něco naučit. Mají ve skupině Davida, který se v minulých ročnících školení osvědčil jako skvělý šofér autobusu. Hra „autobus“ spočívá v tom, že se nakreslí na zem autobus, a pak se s pasažéry, kteří přistupují a vystupují, dá učit a trénovat matematika. Přidala se k nim jedna paní učitelka, která suplovala dveře od autobusu a otevírání a zavírání znázorňovala tancem. No a po cestě mezi Bozoum a Bouarem si všichni procvičili počítání

Nálada ve třídě je skvělá, Thameur s Aničkou si učení užívají, i když za okny mají rozdělanou kuchyň, kde vaří kuchařky pro všech těch 240 učitelů a tak se do metod SIRIRI míchá vůně rýže, ryb, masa, ohně a povídání si kuchařek.

Thameur ten první den zhodnotil takto: Nedokážu si představit, že bych za týden měl jet domů že nebudu pokračovat v té práci, kterou tento týden tak pěkně začneme. 

Skupina 5: Janča V., Lenka, Francis, Rigobert: Spolupracujeme

lenka janca v akci

V této třídě došlo na hezký moment, když se Francis chopil slova a naléhal na učitele, aby nepodceňovali význam vzdělání pro holčičky – žačky. Francise jsem měla loni ve třídě a je to neuvěřitelně poctivý, seriózní a dost plachý učitel. Když ale přijde jeho čas, vstoupí na scénu a září. Přesně tohle byl jeden z jeho mnoha zářných momentůŠkolení SIRIRI se tedy stávají chvílí, kdy se učitelům dají předat i zprávy tohoto typu, protože to nadšení, podpora všech autorit a radost ze společné práce dělá ze všech přítomných velmi pozorné posluchače a vyslovená slova tady mají váhu.

Když končili den 3. principem „spolupráce“, padla kontrolní otázka: Kde jste dnes viděli ten princip aplikovaný? A pan Dimanche (Neděle) hned ukázal na vlaječky na stole a řekl, že ty vlajky znázorňují spolupráci mezi Českem a Středoafrickou republikou na tomto programu. Co více si přát na zakončení dne!

Posíláme vám všem mnoho pozdravů, myslete na nás, ať je takových nezapomenutelných okamžiků ještě mnoho! 

Po roce je ve Středoafrické republice zpět tým školitelů (tentokrát mezinárodní – 3 z Francie a 9 z ČR). Od pondělí 21.8. do soboty 26.8. ve městě Bozoum školí místní učitele ve spolupráci s již vyškolenými středoafrickými učiteli. Kurzy Škola hrou neziskové organizace SIRIRI se v Bozoum konají již potřetí: v roce 2015 dva školitelé v rámci pilotního projektu vyškolili 25 učitelů, v roce 2016 vyškolilo 8 školitelů na 130 učitelů, na letošní kurz přijelo více než 200 učitelů z okolních měst i vesnic. Pro více informací sledujte: www.siriri.org a www.facebook.com/siririops.  Tento blog napsala Jana Závodníková.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama