Reklama
 
Blog | SIRIRI

Poslední den školení a rozloučení se s Bozoum

Je neděle 10 hodin večer, v 6.30 se vydáme směr Bangui a za pár dnů se nám Bozoum bude zdát velmi vzdálený. Zdá se to až zvláštní, jak rychle nám to tady uteklo. My bychom uvítali více času na objevování krás města Bozoum a na odpočinek, i učitelé, které jsme školili, by rádi absolvovali školení v délce dvou týdnů. Je to asi známka toho, že jsme skončili v pravý čas – a vzbudili u učitelů další motivaci a chuť pokračovat.

Ale nepředbíhejme. Dlužím vám ještě dojmy z posledních dnů školení, famózního závěru a taky asi hoříte nedočkavostí, jestli se nám podařilo nacvičit si taneček na bolavá záda v těch 240 lidech.

Nebudu zastírat, že poslední den školení byla docela honička. Ráno byla na programu taková mini zkouška pro každého z účastníků. Učitelé si po skupinkách připravili cvičení a pak je před třídou předváděli. K této změně jsme přistoupili hlavně z toho důvodu, abychom podpořili pocit « zasloužení » si diplomu. Také nám tato cvičení dopomohla k vytipování si učitelů, které budeme chtít proškolit na školitele a také těch, které zahrneme do podzimní evaluace. Některé skupinky s cvičeními bojovaly, jiné si s nimi poradily hravě, podle metod školení a někdy přinesly i nové myšlenky. Když se člověk o přestávce procházel po dvoře a vyptával se na zhodnocení celého školení, dostávalo se mu velmi pozitivních ohlasů: školení je zatím nejvíce metodicky zpracované, je kompletní, slabikář je výborný nástroj bohatý na cvičení všeho druhu, přijeďte zas! Nemalou míru na tomto úspěchu mají středoafričtí školitelé, kteří svou zkušeností a znalostí sanga umožnili pochopení hlavních myšlenek školení všem učitelům bez rozdílu.
Každá třída si udělala svoji evaluaci, takové malé ohlédnutí se za uplynulým týdnem a nakonec jsme rozdali diplomy a čítanky. Ze všech tříd zazníval potlesk a i když jsme na rozdávání diplomů měli jen pár minut, nálada byla pěkně sváteční – jako při rozdávání vysvědčení, jen s trochu hlasitějším povykem okolo. Byla radost dívat se do těch rozzářených tváří a vidět všechny učitele ve svátečním, s taškou s logem SIRIRI a se všemi pečlivě zapsanými poznámkami a materiálem, hrdě si nesoucí diplom.

Všichni se hrnuli ze tříd, potřásali si pravicí, někteří si zpívali útržky písniček, které nás provázely celým školícím týdnem a prohlíželi si nové čítanky. Když jsem se tak zběžně vyptávala, co o nové čítance soudí, tak ji komentovat nechtěli, chtějí si nechat čas na prohlédnutí a popřemýšlení a pak že nám dají vědět. Z takových odpovědí čišela velká poctivost a tak jsem se dál nevyptávala.

2017_5

Konečně nastal čas oficiální závěrečné ceremonie, slova se ujal Fabrice za SIRIRI, Rigobert za inspektory i starosta, zněla slova chvály, děkování a povzbuzení k další práci. Když mluvil Fabrice, zmínil, že nás po celém týdnu bolí záda, a to už bylo signálem pro Tonyho Bertranda, velmi nadaného učitele z Bangui, aby se ujal slova, a přezpíval nám píseň « Bolí mě záda », kterou celý sál zpíval a tančil s ním. Plynule pak přešel k další písni a nechal naše školitele zatančit, a pak přišla na řadu píseň na téma loučení se dobrých přátel. Atmosféra to byla krásná, energie taky a z toho sborového zpěvu tak 200 lidí šel skoro až mráz po zádech. Myslím, že tento silný moment jsme si všichni vychutnali a budeme si ho pamatovat ještě dlouho.

Neděli jsme strávili návštěvou místní nemocnice a trhu, další skupina doprovodila otce Norberta na mši v nedaleké vesnici, ale o tom snad více jindy.

Děkujeme, že jste byli s námi, děkujeme za podporu tomuto skvělému projektu a těšíme se příště.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama