I poslední dny se snažíme být užiteční – pomáháme s olepováním mozaiky do vitráží kostela, který tady už zanedlouho vyroste. Všechny věci, které už nevyužijeme, neseme sestrám z Konga, které tady vedou dispensář pro sirotky a věnují se ošetřování chudých a nemocných. Dnes nás pohostili dopoledne koláčem a tanečkem, snažíme se tedy držet krok a neseme na hlavě – čili po místňácku – kufr plný oblečení, psacích potřeb, náplastí, desinfekcí, šicích potřeb a provázků. Zpíváme Čerešničky, čerešně, abychom si alespoň trošku uchránili reputaci tady v té společnosti rytmicky a hlasově nadaných lidí. Kluci-umělci svými tanečky sestry úplně odrovnali, takové kreace tady asi ještě neviděly. Hostí nás domácím sirupem z citrónů a přejí nám šťastnou cestu. Kluci z naší výpravy ještě rychle jdou hrát fotbal s místními Ronaldy a Messi a pokračují i ve vydatném dešti.
Díváme se z terasy na zelené Bozoumské kopečky, nad kterými se rýsuje duha. Poslední den! Některým ještě nedochází, že už je konec, všichni se už ale těšíme na své rodiny, lásky a kamarády. Se všemi se loučíme slovy: „Tak příště!“, ale vlastně nevíme, jestli nějaké příště bude, a i kdyby ano, jestli zrovna tyhle lidi neskolí nějaká nemoc či se nestanou obětí nepokojů, které v této zemi propukají až příliš často.
V úterý ráno nás čeká nějaká důležitá setkání na ambasádě. Držte nám palce, ať se nám podaří nalákat další lidi k podpoře tohoto super projektu!
A večer se vydáváme přes Kamerun zpět domů.
Nerada bych to zakřikla, ale kromě rýmy a krátkých nevolností, jsme tuto cestu všichni přežili v dobrém zdraví a skvělé náladě. Vyškolili jsme 130 učitelů a poznali nespočet skvělých lidí tady. Stálo to za to!
—
Skupina desti Čechů odejla do Středoafrické republiky v rámci projektu „Škola hrou v Středoafrické republice“organizace SIRIRI. Více informací na www.siriri.org.