Jmenuje se Zaoro Marcel, ale všichni mu říkají Raya. Je mu čtyřicet dva let, ale tipoval bych mu tak třicet pět. Myslím, že není vyučený, tak jako ostatně asi mnozí, ale je moc šikovný a vypracoval se na stavbyvedoucího. Má manželku a šest dětí. Byl jeden z prvních, se kterým jsme se seznámili před dvěma lety. Hned první den, kdy jsme přišli na stavbu a všemu se divili, se za námi ozvalo: „Ahoj, jak se máš? Dobže?“ Otočili jsme se a před námi byl menší podsaditý usměvavý chlapík – Raya. Ty české věty ho naučil Pavel Škopek – dobrovolník, který tady za SIRIRI půl roku působil před námi.
S Lídou jsme často mluvili o tom, že vlastně o těch místních lidech víme strašně málo, že je vlastně spolupráce na stavbě neznáme. Občas se stane, že se dozvíme nějaký příběh, nějaký osud, ale to je spíše náhoda. Abychom se toho dozvěděli víc, tak před naší cestou Lída s dalšími dobrovolníky v SIRIRI připravila dotazník. Původně byl určený studentům – s otázkami typu „jak to vypadá u vás doma?“, „kdybys byl prefektem, co by byla první věc, kterou bys udělal?“ a podobně. Zdá se, že dotazníky mají úspěch a tak Lída dostala nápad zkusit nechat dotazníky vyplnit i některým dělníkům. Všichni neumějí číst a psát, ale vybrala dva, u kterých gramotnost odhadla. Oba dva na to reagovali, že to není žádný problém. A aby – obrazně řečeno – strčila nohu do pootevřených dveří, tak se taky hned zeptala, zda bychom se nemohli seznámit s jejich rodinami, případně si je vyfotografovat. „Žádný problém“. A tak jsme dnes navštívili Rayovi, resp. podívali se k Zaorům…
Bydlí v hliněném domku se střechou z vlnitého plechu nedaleko misie. Představil nás manželce, představil nám jejich děti, nejstarší syn studuje na College. Chvíli jsme si popovídali před domkem, kde bylo ještě dalších několik dospělých – asi sousedi. Veškerý život se odehrává na plácku před domem, dům slouží jenom na spaní, tak nás ani nepřekvapilo, že nás nepozvali dál – to by bylo, jako bychom u nás někoho brali do ložnice. Obývák přece mají venku… Bylo to moc milé a my jsme se dozvěděli něco víc o těch, se kterými teď šlapeme po stejných cestách.
A teď pár odpovědí z dotazníků (není to porušení žádného tajemství, Lída se ho zeptala, zda to můžeme zveřejnit – „žádný problém“):
Kdybys byl prefektem v Bozoum, co by byla první věc, kterou bys změnil?
„Kdybych byl prefektem v Bozoum, tak bych nejdřív prosadil změny ve školství, protože úroveň gramotnosti je strašně nízká. Dále bych investoval do zdravotnictví, aby se zvýšila úroveň péče o zdraví a snížila úmrtnost a zlepšila se dostupnost léků. Pak bych také prosadil investice do zemědělství, aby se zlepšili podmínky místních zemědělců. „
Co bys udělal, kdybys byl prezidentem SAR?
„Kdybych byl prezidentem, tak bych zajistil mír pro lidi, řešil problémy s korupcí státních úředníků a hledat partnery a investory pro rozvoj země.“
Co myslíš, že byla nejvýznamnější změna, která okolo tebe proběhla za posledních několik let?
„Nejdůležitější změna podle mého názoru vůbec za několik posledních let, bylo postavení College sv. Augustina v Bozoum. Dík patří těm, kteří se o to zasloužili“.
Slyšel jsi někdy o organizaci SIRIRI? Co myslíš, že dělá?
„Ano slyšel jsem o organizaci SIRIRI. Podle mě její aktivity míří na vzdělávání, k péči o zdraví a k formaci školáků… Děkuji vaší organizaci za to, že se stará o Bozoum a o naši zemi. Kéž na nás nezapomenete…“
(3.2.2013)