Vyrazili jsme na prostranství bývalé fabriky na zpracování bavlny. Vzduch byl prosycen výpary domácího piva bili-bili. Všude kolem prostranství stálo množství narychlo vybudovaných stánků, hospůdek a restaurací – samozřejmě v africkém stylu – to znamená pár plastových, nebo dřevěných židliček, stolků, mezi jednotlivými podniky zástěny z plachet, nebo starých pytlů, otevřené ohniště a na něm rošt s pečeným masem, vedle hliníkový kotel s domácím pivem. Tisíce lidí, dětí, pestrost barev a všeobecné veselí. To vše patří k atmosféře snad největšího veletrhu ve Středoafrické republice, který pořádá místní Charita v čele s otcem Auréliem – karmelitánským italským misionářem.
Letos se veletrhu účastnilo na 200 spolků a korporací. Veletrh trvá dva dny. První den je slavnostní průvod a zahájení prodeje. Slavnostní průvod je fantastický zážitek. Jednotlivé spolky se shromáždí do dlouhé řady a protancují prostranstvím. Jednotliví tanečníci nesou na hlavách bizardní kreace většinou v lavórech, umístěných na hlavách. Jsou to sestavy z čerstvé zeleniny, kořenů manioku, sušených ryb, živého kohouta, rýže, fazolí… tancem se snaží vzbudit zájem diváků a porotců. Ti totiž bodují pestrost, vynalézavost a určitě i taneční fantazii členů toho kterého spolku.
Další bodovanou disciplínou jsou zahrádky – to je kategorie pouze pro místní zemědělce. Asi 30členná porota objíždí jednotlivé zahrádky a boduje – jak je zahrádka oplocená, jaká je pestrost pěstovaných produktů, jak jsou záhony zalité a jaký je celkový dojem. Aurelio i nás zařadil mezi hodnotitele zahrádek…
Na závěr festivalu proběhlo vyhodnocení v jednotlivých kategoriích. Ocenění získali věcné ceny, jako – pluh, zahradní kolečko, mlýnek na maniok, sada mačet, motyky, krumpáče, konve na zalévání… Veliká radost a veselí.
Pro zdejší obyvatele má takováto akce ohromný význam. Nejenom, že na veletrhu prodají velkou část své produkce, získají nové kontakty a vyměňují si zkušenosti, ale pro všechny je to úžasná společenská událost, která jim dává ujištění, že věci fungují tak, jak mají. Že jejich práce má smysl, že něco umí, že to druzí ocení.
Možná nám to nepřipadá tak převratné, ale v optice lidí, kteří ještě před čtrnácti dny nevěděli, zda budou utíkat před rebely, zda hrozící občanská válka nevezme za své všechno to, na čem nechávali po celý rok svůj pot a námahu, to má úplně jinou váhu… (31.1.2013)